Roháče | Galerie: VYSOKÉ TATRY

Vysoko! Nahoru, lehce a svobodně... Nechat sajrajt dole, otevřít se novým věcem, začátku mnoha krásných zážitků a smysluplnému životu... To nám umožňují hory...

Dlouho po západu slunce zalila dolinku pod Rysy záře měsíčního světla.

Mráz, ticho a hvězdy na podzimním tatranském nebi. Stále stoupající hladina moře již zalila nedaleká Žabí plesa, a já se po dlouhých měsících zalykám pocitem radosti ze samoty a čistoty ve svých milovaných a teď již zcela liduprázdných horách... Jak málo občas stačí člověku ke štěstí...

Král odchází...

Po 3 dlouhých letech se opět potkávám s VIKTOREM BERÁNKEM. Přesně tak dlouho jsem se z nejdůležitejších důvodů nevydal na tohle jedinečné místo. Viktor se vůbec nezměnil, pořád je to kluk se srdcem na dlani. Tentokráte jsme se potkali jen na chvíli, po těžké vynášce připravil chatu na zimní spánek a vrací se nalehko dolů.
Turistická sezona už dávno skončila, doliny jsou uzavřeny, nikde ani noha, ani sviště už neslyšet... Žabí plesa i hang jsou pod vrstvou ledu, přesto po sněhu zatím ani památky. Viktor přihodil pár historek z jeho dřívejších expedic do Arktidy, naše vášeň je v tomto zcela totožná, dal mi svůj nejnovější nosičský film (z Viktora se stává velice dobrý a originální tatranský filmař!!!:-) ) a poté dustojně, jak se na krále sluší, odkráčel ze svého svobodného království dolu, do jiného světa...
Chatu nechal otevřenou, klíč má zůstat na smluveném místě. Večerní světlo začalo barvit okolní hřebeny, perfektní mrazivý tatranský večer právě pomalu začínal... konečně...

Pusťte si VIDEO S ROZHOVOREM, kde Viktor vypráví o horalech a cestě ku štěstí...

Centrální částí sluncem zalité Mengusovské doliny...

Autoportrét z Kežmaráku. Na konci ledna 2008 jsem tam byl na natáčení uspěšného pokusu Dušana Stoupy Janáka a Pavla Bači Vrtíka o první přelez nejtěžší mixové zimní cesty o obtížnosti M9 ve Vysokých Tatrách. Viset v jednom jumaru 10 metrů od skály v převisu a 300 metrů nad zemí jsem ještě nezažil... Nádhera:-) Více informací o celé akci ZDE

Stoupa se připravuje na závěrečnou nejtěžší pasáž Matrixu v Kežmarském šťítu. Rychle vytahuji foťák a cvakám aspoň jednu fotku. Přednost má dnes kamera. Světlo už chybí, foťák už to ani na vysoké ISO moc nebere... No nic, hlavně že je to úspěšně natočeno:-) Viz. Zajímavosti/MATRIX RELOADED

Dříve Brnčálka - Brnčálova chata - dnes chata pri Zelenom plese a ranním sluncem ozářený hřeben Belianských Tatier...

Končící vichřice si pohrává s prašanem nad Baraním sedlem...

Dolézám na prostřední štand v převislé hlavě Ušatej stráže, kamenném útvaru v severní stěně Malého Kežmarského štítu. Ten největší převis mě teprve čeká.

Kdo chce natočit něco zajímavého, musí se občas i trochu bát :-)

Pravé tatranské zimní lezení

Bača leze nejmorálovější část Matrixu, náročné mixové cesty v severní stěně Malého Kežmarského štítu.

Stěna je zde kolmým mixem kamenů a zmrzlých travnatých drnů - typické zimní tatranské lezení. V létě je tato cesta prakticky nelezitelná, kameny ani drny v teple ve stěně moc nedrží.

Předvánoční Tatry...

Na Štrbském včera před půlnocí...

Po dlouhém pátrání konečně nacházíme trosky JU 52/3 německé Luftwafe. Plánek starého horala nelhal. Již tolikrát jsem o něm přemýšlel, od doby kdy jsem před lety v antikvariátu našel zmínku ve starém denníku z padesátých let. A teď tu díky dvěma popradským kamarádům konečně stojím.

Padá na mě zvláštní tísivě krásná nostalgická atmosféra. Jaké to tu asi jen bylo, když toto veliké nákladní letadlo, vracející se z mise na Ukrajině , v bouři v létě 1944 bouralo do východního svahu Polské Tomanové? Jak je možné, že celá posádka přežila? Rozhlížím se kolem a mozek to nějak nebere...

Stojíme u ocasu velkého třímotorového letadla Junkers JU 52/3 a jsme jedni z mála, co zde od konce SNP byli. Kolik lidí dnes o této hromadě plechu ví? Žijících je díky odlehlosti, zamaskování a komplikovanému přístupu minimum. Ani horár z Tiché neví. Opravdový dotek něčeho těžko uchopitelného... A takových letadel je po Tatrách ještě několik... Ti z Gerlachu už tolik štěstí neměli......

Tatry, Tatry....

Vy jste na tolik věcí lék...

Rychlý odpolední výběh z Hágů na Gerlach nevyšel, Batizovská próba již je plná hlubokého mokrého sněhu, který hned po slunce západu namrzne. Nahoru to ještě šlo oblézt, až k řetězům... ale dolu by to byla po klouzající hladké žule a sněhu bez lana sebevražda. Škoda, nevadí...
Jak strašně se nechce dolů, je zářivý podzimní podvečer. Nejde to, hlava potřebuje trochu vyvětrat, občas je toho prostě TROCHU MOC.

Nekonečné stoupání v kraťasích jemnou sutí a sněhem do Východného Batizovského sedla. Magický ledový večer v srdci nejkrásnějších velehor světa. Vznešená společnosti nemluvných mrazivých velikánů. Ach kolik jen prostoru pro všechna trápení světa...

Husí kůže i záblesky rozumu nutí k sestupu, jenže duše touží rozloučit se se sluncem právě tady. Čelovka v kapse...hřejivá jistota! Kaskadérský sestup slepce nad stěnami, miliony světel tam daleko v dolinách, strmý chodník, tmavá kleč, očekávání medvědího polibku... Nádhera...

Tatry, ach Tatry... :-)))

137 záznamů | 5 stran | 30 záznamů na stranu
1 2 3 4 5 »

zpět do hlavní nabídky