Žiarská dolina (výška: 900-1917 metrů, zobrazeno: 2426x)

Žiarská dolina - známá a velice navštěvovaná dolina na jižní straně Roháčů. Až k samotnému ústí doliny se můžeme dostat autobusem z Liptovského Mikuláše. Při ústí doliny se nachází několik turistických i soukromých chat, informační centrum a velké parkoviště. Samotné ústí doliny je důležitá křižovatka turistických cest. Začíná zde asi nejhezčí, žlutě značená varianta výstupu na Baranec (2184m). Při vstupu do doliny nás přivítá dřevěná cedule s podobiznou medvěda, u které se nachází stará štola, kterou lze s dobrou baterkou částečně prozkoumat. Vydáme-li se dolinou vzhůru, můžeme si vybrat ze dvou variant výstupu. Po necelém kilometru musíme být pozorní a vlevo vedle silnice spatříme vyšlapaný chodník, kterým když se vydáme, tak se dostaneme na tzv. starou cestu k Žiarské chatě. Ta vede zpočátku krásnými zákoutími okolo potoka, poté překročíme několik dřevěných lávek a stezka nás zavede na zalesněné úbočí dlouhé jižní rozsochy Baníkova (2178m). Tato stezka vede převážně lesem, uvidíme zde původní staré sloupy elektrického vedení na Žiarskou chatu, v horní části stezky občas narazíme na hezké suťovité palouky. Hluboko pod námi slyšíme hučet peřeje potoka Smrečianka. Z této stezky nejsou prakticky žádné volné výhledy na okolní hřebeny. Na mapách není tato stezka nijak barevně vyznačena. Vyúsťuje v ostré pravotočivé zatáčce nad posledním mostem pod chatou. Je to podle mého závěru daleko příjemnější a pohodlnější varianta výstupu k Žiarské chatě, než dlouhá chůze po asfaltce, po které vede modrá značka. Ovšem i tato varianta má něco do sebe. Nachází se zde několik chat a turistických odpočivadel, pramen vody, jak postupujeme vzhůru výhledy jsou o něco volnější a hlavní devizou této výstupové varianty jsou krásné peřeje a kaskády, které vytváří nádherný potok Smrečianka. Akorát toho asfaltu kdyby tu nebylo.... asi po 4 kilometrech dorazíme k novému mostu, od kterého se poprvé budeme moci pokochat přímým pohledem na hlavní hřeben, přesněji na Nohavicu (2052m), Smutné sedlo (1965m) a na Tri kopy (2136m). Zdejší okolí nese velice výrazné stopy zkázy, které tu po sobě zanechaly zejména obrovské laviny v roce 2000. Přicházíme k místu, kde se napojuje "stará cesta" a to je již jen několik set kroků k Žiarské chatě. Opět máme dvě možnosti, asfaltku nebo cestu lesem. Žiarská chata byla několikrát vypálena a nově postavená, nalezneme zde ubytování (většinou nutno rezervovat), občerstvení, venku poslední umělé sociální zařízení v této dolině:-))) Trochu smutné je to, že zde často najdeme spoustu aut zdejších hostí. TANAP NeTANAP... Další smutnou stránkou této části doliny je fakt, že zde nalezneme až neskutečné množství různých odpadků. Není divu, když zde není vzácností potkat nažehlené panáky s naleštěnýma polobotkama, vyfintěné a navoňavkované paničky s řvoucími dítky, kteří mají k přírodě vztah asi jako eskymák k New Yorkské burze... Vyvezou se sem řvoucíma limuzínama a mají pocit že jsou na horách... To s těmi odpadky bohužel dosti úzce souvisí.. No, asi škoda mluvit! Nedaleko chaty (jejíž červená střecha je dobře viditelná z okolních hřebenů) se nachází budova Horské služby, o kus dále směrem do Jalovského sedla (1858m) uvidíme pietní místo obětí hor, jakási obdoba Symbolického cintorína u Popradského plesa ve Vysokých Tatrách. Nedaleko slyšíme hučení Šarafiového vodopádu, který se nachází ve strmém žlabu, který spadá z lavinózního svahu Príslopu (2142m). Kus nad chatou nalezneme dva lyžařské vleky. Horní část doliny je rozdělena výraznou rozsochou na dvě větve. Tato dělící rozsocha se nazývá Prostredný Grúň a vybíhá přímo ze Smutného sedla. Severní, mohutnější větev se nazývá Vel'ké Závraty je značně putá a suťovitá. Menší, východní větev se nazývá Malé Závraty, je spíše travnatá a končí v pěkném Žiarském sedle (1917m). Pod tímto sedlem nalezneme jediné pleso této bohaté doliny, nehluboké Žiarské pleso, které je až neuvěřitelně fotogenické a krásné. Krásný výhled na celou Žiarskou dolinu nám poskytne vrchol Nohavica.